14.kapitola
11. 1. 2013
Celý večer jsem udržovala své telepatické schopnosti vpohotovosti, takže jsem si prožila pěkně
krušné chvilky. Díky letité praxi a později i Billově pomoci jsem se naučila používat jakýsi vnitřní
ochranný štít, který mi pomáhal odvracet většinu myšlenek ostatních lidí, jež namě neustále
dorážely. Dnes večer jsem ale žádný štít nepoužila, takže jsem zažívala pěkně krušné chvíle.
Celou dobu jsem se usmívala, abych zamaskovala zmatek v hlavě, který byl výsledkem
neustálého přílivu cizích myšlenek. Když jsem prošla kolem stolu, ukterého seděl nad pivem
akošíčkem smažených kuřat Bud Dearborn se svým stařičkým kamarádem Sidem Mattem
Lancasterem, zaslechla jsem jejich úvahy. Crystalsicenenížádná škoda,ale v tomhle okresu nikdo
nikoho neukřižuje… Tenhle případ musíme vyřešit. Nebylo to ale všechno. Najali s imě opravdoví
vlkodlaci. Škoda že se toho nedožila Elva Deanová. Byla by z toho na větvi.Většinu doby ale Sid Matt myslel na své hemoroidy a zhoršující se rakovinu. Božínku, tohle jsem vůbec nevěděla!
Během další cesty kolem jejich stolu jsem starého úctyhodného právníka jemně poplácala po
rameni a řekla mu: „Dejte mi vědět, jestli budete něco chtít.“ Na jeho nechápavý pohled jsem
reagovala kamennou tváří. Může si to pro mě za mě vyložit, jak chce, říkala jsem si, ale
každopádně bude vědět, že jsem mu kdykoliv připravená pomoci. Když rozhodíte síť tak doširoka
jako já, zachytí se vám do ní spousta balastu. Během večera jsem zjistila, že Tanya se
pravděpodobně nastěhuje ke Calvinovi natrvalo, že Jane Bodehouseová má pravděpodobně
chlamydie ateď přemýšlí, od koho je chytila, ataké to, že Kevin aKenya, kteří sloužili upolicie a
vždycky měli společné směny, už spolu dokonce ižijí. Kenya byla černoška aKevin běloch, který
už ani nemohl být světlejší. Dozvěděla jsem se, že Kevinova rodina nebyla zjeho partnerky příliš
nadšená, ale on se nenechal zviklat. Kenya zase příliš nepotěšila svého bratra, ale ten kvůli tomu
nemínil Kevina ani zbít, ani mu nějak škodit. Když jsem jim přinesla bourbon akolu, věnovala
jsem jim rozzářený úsměv. Oba mi ho oplatili. Málem jsem se na ně znovu široce zazubila,
protože na Kenyině tváři viděl člověk úsměv jen málokdy. Takhle rozzářená teď navíc vypadala
nejméně opět let mladší. Andy Bellefleur přišel do baru se svou ženou Halleigh, kterou jsem měla
moc ráda. Na uvítanou jsme se objaly. Halleigh myslela na to, že je možná těhotná. Zdálo se jí
ale, že na dítě je ještě příliš brzy, protože se brali teprve nedávno. Andy byl sice odost starší než
ona, ale protože rodinu zatím neplánovali, Halleigh se bála, jak se stím její manžel vyrovná.
Jelikož jsem dnes večer byla jedno velké ucho, rozhodla jsem se vyzkoušet něco úplně nového.
Zaměřila jsem své telepatické schopnosti na její břicho. Ale pokud skutečně čekala miminko, bylo
zřejmě ještě příliš brzy na to, abych vycítila jeho maličký mozek. Andy myslel na to, že Halleigh je
vposledních dnech nějaká zaražená, proto se bál, jestli se jí něco nestalo. Kromě toho mu dělalo
starosti vyšetřování Crystaliny smrti. Když si pak všiml, že na něm spočinul pohled Buda
Dearborna, zalitoval, že si dnes večer nevybral nějaké jiné místo v Bon Temps. Přestřelka před
Arleniným domkem ho pronásledovala i ve spánku. Ostatní hosté v baru přemýšleli o naprosto
běžných problémech. Jakým směrem se jejich úvahy ubírají nejčastěji? Popravdě řečeno,
připadají mi neskutečně nudné. Většina lidí myslí na své finanční problémy, plánují si domácí
práce ahloubají nad svými pracovními úspěchy nebo neúspěchy. Dělají si starosti oděti, což je
velice častý jev. Ataky se jim honí hlavou všechny možné spory snadřízenými, partnery, kolegy
alidmi, snimiž chodí do kostela. Pětadevadesát procent všeho, co zaslechnu, by rozhodně
nestálo ani za zápis do deníčku. Muži (ženy mnohem méně často) občas uvažují, jaké by to bylo
vyspat se sněkým, koho právě pozorují. Ale podobné věci slýchám tak často, že si jich už ani
nevšímám, pokud nejsem objektem zájmu já. To mi připadá dost nechutné. Nikoho asi
nepřekvapí, že úvah osexu značně přibývá smnožstvím vypitého alkoholu. OCrystal ajejí smrti
přemýšleli hlavně lidé od policie, kteří měli za úkol odhalit jejího vraha, nebo spíš vrahy. Pokud
některý ztěch zločinců seděl ten večer vbaru, pak zkrátka na svůj čin nemyslel. Crystal nemohl
ukřižovat pouze jeden člověk. Ten by rozhodně nedokázal zvednout kříž jen vlastními silami,
nebo alespoň bez dlouhýchpříprav asložitých kladek. Bez pomoci by to zvládla snad jen nějaká
nadpřirozená bytost. Přesně na tohle myslel iAndy Bellefleur, když čekal na křupavý kuřecí salát.
Musela jsem sním souhlasit. Vsadila bych se, že Calvina to už napadlo také. Když tehdy očichal
tělo své neteře, prohlásil, že zní necítí žádného měňavce. Pak jsem si ale vybavila, že jeden
zdvojice mužů, kteří ji odváželi, knim patřil. Pokud šlo onové informace, měla jsem smůlu, dokud
do baru nevešel Mel. Bydlel vdvojdomku, který si pronajímal od Sama, adnes večer působil jako
herec, který sem zabloudil zdivadla, kde hrál vmuzikálu RobinHood.Sdlouhými světlehnědými
vlasy, pečlivě upraveným knírem a bradkou a vtěsných kalhotách působil takovým dojmem, jako
kdyby sestoupil přímo zjeviště. Mel mě překvapil. Než se posadil, zlehka mě objal, jako
kdybychom byli dobří přátelé. Pokud se jeho chování odvíjelo od skutečnosti, že se on imůj bratr
proměňují vkočkovité šelmy, stejně mi to nedávalo smysl. Žádný měňavec zHotshotu se ke mně
takhle neměl jenom kvůli tomu, že jsem Jasonova sestra. Obyvatelé této podivné osady se ke
mně chovali mnohem vřeleji vdobě, kdy se omě chtěl ucházet Calvin Norris. Že by si Mel se
mnou chtěl něco začít? To by bylo dost nepříjemné. Ujasnila jsem si to bleskovým nahlédnutím
do Melovy hlavy, kde jsem nenašla ani stopu po chtíči. Kdybych se mu líbila, určitě bych tam
něco podobného objevila, protože jsem stála přímo před ním. VeskutečnostiMel přemýšlel otom,
co mu odpoledne vmístním autoservisu řekl Jasonův šéf Catfish Hennessy. Svěřil se mu, že
pohár jeho trpělivost přetekl, proto Jasona možná vyhodí. Mel se omého bratra bál, což mu
sloužilo ke cti. Celý život jsem nechápala, jak si sebestředný Jason dokázal získat tak věrné přátele. Pradědeček mi vysvětlil, že lidi, kterým koluje vžilách část vílí krve, považuje jejich okolí
za nesmírně přitažlivé. Možná to bylo tím. Za barem jsem dolila čaj Jane Bodehouseové, která se
dnes snažila zůstat střízlivá. Vduchu si totiž sestavovala seznam lidí, od kterých mohla chytit
chlamydie. Vbaru se ale protialkoholní léčba zahajuje dost obtížně, aJane byla navíc poslední
osoba, které by se to mohlo podařit. Přidala jsem do sklenice citron aodnesla jí ho. Když ji zvedla
anapila se, všimla jsem si, že se jí třesou ruce. „Nedáte si něco k jídlu?“ zeptala jsem se tiše.
Ještě jsem sice nezažila, že by vbaru někdo vystřízlivěl, ale to ještě neznamenalo, že by se to
přece jen nemohlo stát. Jane mlčky zavrtěla hlavou. Vlasy obarvené nahnědo se jí uvolnily ze
spony, která je držela pohromadě, ačerný svetr měla pokrytý vším možným. Když se líčila,
musely se jí třást prsty, protože ve vráskách na rtech se jí zachytily tlusté závěje rtěnky. Většina
místních alkoholiků se vnašem baru občas zastavila, ale hlavní základnu měli v Bayou. Od smrti
starého Willieho Cheniera byla Jane Bodehouseová naše jediná „domácí alkoholička“. Pravidelně
vysedávala na stejné stoličce. Když se Hoyt jednou opil, nalepil na ni cedulku sjejím jménem, ale
Sam ho přiměl, aby ji sundal. Několik nepříjemně dlouhých minut jsem pátrala vjejí hlavě
asledovala myšlenky, které se jí honily za očima. Přitom jsem si všimla popraskaných žilek, jimiž
měla protkané obě tváře. Už pouhá představa, že skončí jako Jane, by dokázala každého
normálního člověka vyděsit apřimět ho kabstinenci. Když jsem se po chvíli otočila, spatřila jsem
za sebou Mela. Mířil na toaletu, jak jsem zjistila bleskovým pohledem do jeho myšlenek. „Víte, co
se vHotshotu dělá stakovýmihle lidmi?“ zeptal se tiše akývl směrem kJane, jako kdyby ho
neviděla aneslyšela. (Napadlo mě, že má možná pravdu. Jane dnes byla natolik pohroužená do
sebe, že vůbec nevnímala okolní svět.) „Ne,“ odpověděla jsem vylekaně. „Nechají je umřít,“
pokračoval Mel. „Pokud se takový člověk nedokáže dál osebe postarat, nedávají mu jíst ani pít
aneposkytnou mu střechu nad hlavou.“ Moje zděšení se mi nepochybně odrazilo ivobličeji. „Ve
výsledku je to ta nejshovívavější věc, kterou můžou udělat,“ dodal, otřásl se azhluboka se
nadechl. „Hotshot se umí zbavit slabých.“ Potom se napřímil a pokračoval v cestě na toalety.
Poplácala jsem Jane po rameni, ale musím se přiznat, že na ni jsem vtu chvíli nemyslela.
Zajímalo mě, co Mel provedl, že si za to vysloužil vyhnání do dvojdomku v Bon Temps. Kdyby se
to stalo mně, byla bych nadšená, že jsem se zbavila všech příbuzenských pout a hierarchie
maličkého společenství, které žilo vdomcích kolem staré křižovatky. Ale uvědomovala jsem si, že
Mel to určitě vidí jinak než já.
Jeho bývalá žena Ginger si do baru občas přišla dát margaritu. Napadlo mě, že až se tu příště
zastaví, mohla bych od ní otomhle novém kamarádovi svého bratra něco vyzvědět. Sam se mě
několikrát zeptal, jestli jsem vpořádku. Strašně ráda bych mu vylíčila všechno, co se mi
vposledních dnech přihodilo. Uvědomila jsem si, jak často se mu svěřuji aco všechno ví omém
utajeném životě. Ale věděla jsem, že teď má plnou hlavu vlastních problémů. Několikrát za večer
volal sestře abratrovi, což uněj bylo dost neobvyklé, avobličeji měl strhaný výraz. Říkala jsem si,
že by bylo sobecké přidělávat mu ještě další starosti. Vkapse mi během večera několikrát
zavibroval telefon, proto jsem ve volné chvilce zaběhla na dámské toalety apodívala se do
přijatých zpráv. Jedna mi přišla od Erica. „Ochrana je na cestě,“ oznamovala mi. To bylo dobře.
Další zprávu mi poslal Alcide Herveaux, vůdce smečky vlkodlaků ve Shreveportu. „Volal Tray.
Trable?“ psalo se vní. „Jsme tvoji dlužníci.“ Moje šance na přežití dramaticky vzrostly. Po zbytek
směny jsem byla mnohem veselejší. Bylo dobře, že jsem si zajistila přízeň jak upírů, tak
vlkodlaků. Všechny průšvihy, kterými jsem si prošla loni na podzim, tak možná byly aspoň
kněčemu dobré. Přesto jsem si musela přiznat, že můj večerní plán nepřinesl žádné výsledky.
Sice jsem si naplnila obě stříkací pistole citronovou šťávou zlednice (Sama jsem předtím
požádala odovolení, jestli si ji můžu vzít, protože patřila do čaje). Napadlo mě totiž, že čerstvé
citrony budou účinnější než limonáda, kterou jsem měla doma. Získala jsem tak sice větší pocit
bezpečí, ale krozluštění záhady ohledně Crystaliny smrti jsem nepokročila ani okousek. Vrazi buď
nepřišli do baru, nebo na svůj strašlivý zločin nemysleli, nebo na něj nemysleli ve chvíli, kdy jsem
jim nahlížela do hlavy. Anebo všechno tohle najednou, usoudila jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář