10.kapitola
11. 1. 2013
Po obličeji akrku mi stékaly pramínky studené vody. Když se mi jí trochu dostalo do pusy,
vyprskla jsem a rozkašlala se. „Moc?“ zeptal se příkrý hlas. Pootevřela jsem oči aspatřila Erica.
Byli jsme umě vložnici a jediné rozsvícené světlo do ní pronikalo zkoupelny. „Stačí,“ odpověděla
jsem. Když se Eric zvedl aodnesl žínku do koupelny, matrace se vyrovnala. Krátce nato se znovu
posadil vedle mě azačal mi obličej ikrk otírat ručníkem. Polštář pod hlavou jsem měla celý
provlhlý, ale tím jsem se teď nemínila zabývat. Se západem slunce se vdomě začalo ochlazovat
ajá jsem měla na sobě jenom spodní prádlo. „Zima,“ vydechla jsem. „Kde mám oblečení?“ „Je
špinavé,“ odpověděl Eric. Vzal deku přehozenou přes pelest postele a přikryl mě sní. Na okamžik
se pak ke mně otočil zády a já jsem zaslechla, jak si zouvá boty. Hned nato vklouzl ke mně pod
přikrývku, zapřel se oloket a sklopil ke mně oči. Ke světlu zkoupelny byl otočený zády, takže jsem
mu neviděla do obličeje. „Miluješ ho?“ zeptal se. „Jsou naživu?“ Pokud byl Quinn mrtvý, už by
Erica nemuselo zajímat, jestli ho miluju, ne? Ale možná měl na mysli Billa. Netušila jsem, okom
mluví, a tonula jsem v rozpacích.
„Quinn odjel s několika zlomenými žebry a naštípnutou čelistí,“ odpověděl Eric lhostejným tónem.
„Bill se ztoho dostane ještě dneska večer, pokud se to už nestalo.“ Na chvilku jsem se zamyslela.
„Bill se tady neobjevil jen tak náhodou, co? Myslím, že stím máš něco společného, že mám
pravdu?“ „Dozvěděl jsem se, že Quinn porušil náš zákaz. Všimli si ho už půl hodiny potom, co
překročil hranice okrsku. Bill to ktobě má znás všech nejblíž. Dostal za úkol postarat se, aby se ti
do mého příjezdu nic nestalo. Vzal to příliš vážně. Je mi líto, že ti ublížili,“ řekl Eric odměřeně.
Nebyl zvyklý omlouvat se. Musela jsem se ve tmě usmát. Cítila jsem, že nemám nejmenší důvod
kobavám. Neměla bych ale spíš soptit azaplavit ho výčitkami? „Takže když jsem se svalila na zem, přestali spolu bojovat.“ „Ano, ten tvůj pád ukončil jejich… potyčku.“ „A Quinn odjel sám?
Zvládl to vůbec?“ Přejela jsem si jazykem rty a ucítila na nich zvláštní kovovou pachuť. „Ano,
zvládl. Řekl jsem mu, že se otebe postarám. Dobře si uvědomoval, že zašel příliš daleko, když za
tebou přijel. Řekl jsem mu, ať už se vmém okrsku neukazuje. Billa jsem poslal domů. Moc se mu
to sice nelíbilo, ale nakonec odešel.“ Typický šéf svého okrsku. „Dal jsi mi napít krve?“ zeptala
jsem se. Eric nenuceně přikývl. „Byla jsi vbezvědomí,“ řekl. „Dobře vím, že ztráta vědomí je vážná
věc. Chtěl jsem, abys byla vpořádku. Byla to moje vina.“ Povzdechla jsem si. „Pan Svévolný,“
dodala jsem tiše. „Vysvětli mi to! Přesný význam toho slova mi trochu uniká.“ „Je to člověk, který
je přesvědčený, že ví, co je pro všechny ostatní nejlepší. Rozhoduje za ně, aniž by se jich
předtím zeptal.“ Možná se na tom vysvětlení až příliš podepsaly mé osobní pocity, ale co stím? „V
tom případě jsem klidně pan Svévolný,“ odpověděl Eric bezostyšně. „A taky jsem…“ Větu
nedokončil a místo toho se ke mně zvolna sklonil apolíbil mě. „Nadržený,“ poznamenala jsem.
„Přesně tak,“ řekl Eric. „Zapracoval jsem na svých nových nadřízených apřesvědčil je osvé moci.
Teď přišel čas vzít si, co mi patří.“ Umínila jsem si, že se rozhodnu sama, bez ohledu na krevní
pouto, které nás pevně spojovalo. Jsem přece svobodný člověk svlastní vůlí, říkala jsem si. Ale ať
už za to mohla Ericova krev nebo ne, cítila jsem celým tělem, že toužím opětovat Ericův polibek
apřejet mu dlaní po širokých zádech. Přes tričko, které měl na sobě, jsem cítila všechny Ericovy
svaly, šlachy akosti. Moje dlaně si dosud pamatovaly všechny důvěrné obliny Vikingova těla,
stejně jako rty nikdy nezapomněly na jeho polibky. Několik následujících minut jsme se jenom
líbali ajemně dotýkali, jako kdyby se Eric ujišťoval, že ho paměť neklame. „Skutečně si na to
vzpomínáš?“ zeptala jsem se. „Skutečně si vzpomínáš na tu dobu, kterou jsi umě strávil?
Vzpomínáš si, jaké to bylo?“ „Ano,“ vydechl. „Vzpomínám.“ Položil mi dlaň na záda, anež jsem si
to stačila uvědomit, měla jsem rozepnutou podprsenku. „Jak jsem na něco takového vůbec mohl
zapomenout?“ vzdychl. Jeho dychtivé rty se mi přisály kňadru abílé špičáky mi zajely do pokožky.
Jeho ústa mě naplnila prudkou rozkoší. Zajela jsem rukou k Ericovu poklopci a nahmatala
mohutně se vzdouvající bouli. Veškerá nejistota mě rázem opustila. Kalhoty vmžiku odletěly
stranou, hned po nich tričko anakonec imoje kalhotky. Eric se celým tělem přimkl kmé teplé
pokožce azasypával mě polibky jako smyslů zbavený. Hladově zavrněl amně se zúst vydral
podobný zvuk jako ozvěna. Zlehka do mě pronikl štíhlými prsty a začal jimi pohyboval nejdříve
zvolna a pak stále rychleji, až jsem se samou rozkoší svíjela. „Ericu!“ vydechla jsem a snažila se
pod ním přesunout do správné polohy.
„Teď!“ „Ano," odpověděl Eric, vklouzl do mě a já jsem v tu chvíli měla pocit, jako kdybychom se
spolu nepřetržitě milovali celý uplynulý rok, jako kdybychom plynule navázali na dobu, kterou
umě strávil vdobě, kdy ztratil paměť. „To je úžasné,“ zašeptal azhlasu mu znovu zazněl cizí
přízvuk, který jsem uněj občas zaslechla. Pocházel zmíst, která byla natolik vzdálená včase i
prostoru, že jsem si je ani nedokázala představit. „To je úžasné,“opakoval. „To je dokonalé.“Na
okamžik se zastavil a trochu se nadlehčil. „Nebolí tě to?“ zeptal se. „Ani ne,“ odpověděla jsem.
„Pro některé jsem příliš mohutný.“ „Jen pokračuj!“ Eric do mě pronikl ještě hlouběji. „Panenko
skákavá,“ procedila jsem skrz zaťaté zuby azaryla prsty do Ericových paží. „Ano, ještě!“ Bez
chirurgického zákroku by se už ale hlouběji nedostal. Ericovo nahé tělo nade mnou doslova zářilo
a jeho bílá pokožka vydávala ve tmě lehký mihotavý svit. Vjednu chvíli zašeptal cosi vjazyce,
kterému jsem nerozuměla, apo chvíli to zopakoval. Pak začal tak vášnivě zrychlovat tempo, až
jsem si pomyslela, že se rozpadnu na tisíc kousků, ale vydržela jsem to. Vlastně jsem to vydržela
až do chvíle, kdy se ke mně sklonil avústech mu zasvítily špičáky. Když mě pak kousl do ramene,
na okamžik se mě zmocnil pocit, jako kdybych opustila své hmotné tělo. Takovou rozkoš jsem
ještě nikdy vživotě nezažila. Nemohla jsem popadnout dech anezmohla jsem se ani na výkřik.
Vlastně jsem ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku. Jenom jsem se pevně držela Ericových
zad. Když si pak svou šťastnou chvilku odbyl iEric, celý se rozechvěl. Zůstala jsem ležet jako
ochromená. Nedokázala bych promluvit, ani kdyby na tom závisel můj život. Oba jsme vyčerpaně
mlčeli abylo mi úplně jedno, že mě úplně zalehl. Připadala jsem si nesmírně bezpečně. Eric mi
pak nenuceně olízl stopy po svých špičácích. Usmála jsem se do tmy a začala ho hladit po
zádech, jako kdybych se snažila uklidnit zvíře. Tak příjemně jsem se necítila už několik měsíců.
Od mého posledního milování uběhla spousta vody atohle byla jeho varianta pro gurmány. Ještě
teď jsem cítila slabé křečovité dozvuky svého ohromujícího orgasmu. „Změní se tímhle naše
krevní pouto?“ Snažila jsem se, aby zmé otázky nezazněl ani osten výčitky. Ale samozřejmě jsem
mu stále měla leccos za zlé. „Felipe tě chtěl získat. Čím silnější bude naše pouto, tím menší jsou jeho vyhlídky, že tě ode mě odtrhne.“ Škubla jsem sebou. „To bych mu nikdy nedovolila!“ „Ani
nebudeš muset,“ dodal Eric, jehož hlas se nade mnou vznášel jako obláček. „Náš slib je stvrzený
dýkou. Je to pevné pouto. Nemůže mi tě vzít.“ Mohla jsem být jedině ráda, že nemusím odjet do
Las Vegas. Nechtělo se mi pryč zdomova. Nedokázala jsem si představit život vtak hamižném
prostředí. No, vlastně ano. Bylo by to strašné. Eric vzal do chladné dlaně moje ňadro azačal je
hladit palcem. „Kousni mě,“ hlesl Eric. Myslel to doslova. „Proč? Říkal jsi, že už jsem se napila.“
„Protože je mi to příjemné,“ odpověděl aznovu se nade mnou zapřel olokty. „Jen… kvůli tomu.“
„Přece ještě nemůžeš…“ Eric bylpřipravený na další kolo. „Chtěla bys být nahoře?“ zeptal se.
„Mohli bychom to zkusit,“ odpověděla jsem takticky, aby Eric neměl pocit, že se stavím do role
femmefatale. Jen stěží jsem se ale dokázala ubránit slastnému zavrnění. Ještě jsem se ani
nevzpamatovala, auž jsme si vyměnili pozice. Eric se mi upřeně zadíval do očí, zvedl ruce kmým
ňadrům a jemně je začal hladit a probírat mezi prsty. Po chvilce se kprstům přidaly i jeho rty.
Cítila jsem se tak uvolněně, až jsem dostala strach, že mi svaly na nohou vypoví službu.
Zpočátku jsem se pohybovala jen zvolna anepravidelně. Jakmile jsem vnitru ucítila stupňující se
slastné pnutí, moje pohyby nabyly na pravidelnosti. „Pomaleji!“ vydechl Eric. Poslechla jsem ho.
Ericovy dlaně našly mé boky a začaly mi udávat tempo. „Och!“ zasténala jsem, když se mi celým
tělem opět rozproudila rozkoš. Eric mezitím palcem vypátral můj bod potěšení. Začala jsem
znovu zrychlovat, apokud se mě Eric snažil zpomalit, nevšímala jsem si toho. Zvedala jsem se
adosedala na něj stále rychleji anakonec jsem ho uchopila za zápěstí, vší silou ho kousla azačala
sát. Eric ze sebe vydal nesrozumitelný sten plný úlevy a vyčerpání. Kúplnému vyvrcholení jsem
už nic víc nepotřebovala. Když jsem se na něj pak svezla, líně jsem mu olízla zápěstí, ačkoliv mé
sliny nedokázaly srážet krev jako ty Ericovy. „Dokonalé,“ řekl Eric. „Dokonalé.“ Otevřela jsem
ústa, abych mu řekla, že to snad nemůže myslet vážně. Za ta staletí musel přece mít spoustu
žen. Ale nakonec jsem zůstala zticha a moudře jsem uposlechla vnitřní hlas, který mi říkal: Proč
to všechno kazit? Nech to být. Na chvilku mě pak přemohla dřímota. „Chceš vědět, co se dnes
stalo?“ zeptala jsem se, když jsem se probrala. „Samozřejmě, moje milá,“ řekl spřimhouřenýma
očima. Ležel na zádech vedle mě. Celá ložnice voněla po sexu aupírovi. „Jsem jedno velké ucho
– alespoň prozatím,“ dodal azasmál se. Mít někoho, ským jsem se mohla podělit osvé zážitky,
byla skutečná odměna – nebo alespoň jedna zněkolika. Eric byl dobrý posluchač, přinejmenším
vuvolněném postkoitálním stavu. Pověděla jsem mu oAndyho a Lattestově návštěvě iotom, jak
se umě nečekaně objevila Diantha, když jsem se opalovala. „Zdálo se mi, že ztvé kůže cítím
slunce,“ poznamenal Eric a přejel mi dlaní celou křivku boku. „Pokračuj!“ Několik následujících
minut jsem nebyla kzastavení. Vylíčila jsem Ericovi své setkání s Claudine a Claudem a
zopakovala mu všechno, co mi řekli o Breandanovi a Dermotovi. Jakmile uslyšel o vílách,
zpozorněl. „Cítil jsem je kolem domu,“ řekl. „Ale protože jsem se při pohledu na tvého tygřího
nápadníka rozpálil doběla, už jsem se tím nezabýval. Kdo sem přišel?“ „Jmenoval se Murry. Ale
neboj se – zabila jsem ho.“ Kdybych předtím pochybovala, jestli mi Eric věnuje plnou pozornost,
teď by šly všechny mé pochybnosti stranou. „Jak jsi to udělala, moje milá?“ zeptal se velice tiše.
Všechno jsem mu vylíčila. Jakmile jsem se dostala kokamžiku, kdy se umě objevil můj
pradědeček sDillonem, Eric se posadil anechal ze sebe sjet přikrývku. V obličeji měl nesmírně
vážný ostražitý výraz. „Tělo je pryč?“ zeptal se už potřetí. „Ano, Ericu, je,“ odpověděla jsem.
„Možná bys měla zůstat ve Shreveportu,“ navrhl Eric. „Klidně můžeš bydlet umě.“ To mi vyrazilo
dech. Ještě nikdy mě k sobě domů nepozval. Ani jsem nevěděla, kde bydlí. Udivil mě azároveň
potěšil. „Děkuju za nabídku,“ odpověděla jsem, „ale dojíždět odtamtud do práce by bylo strašně
únavné.“ „Nejbezpečnější by bylo, kdybys odešla zpráce, dokud se tahle situace svílami
nevyřeší,“ poznamenal Eric, naklonil hlavu azadíval se na mě bez sebemenší známky emocí.
„Ne, díky,“ odpověděla jsem. „Díky za nabídku, ale vsadila bych se, že by ti to jen přidělalo
problémy. Mně určitě ano.“ „Zatím jsem k sobě pozval jen Pam.“ „Vstup povolený jenom
blondýnkám, co?“ prohodila jsem zvesela. „Prokázal jsem ti tím poctu.“ Ericův výraz zůstal tvrdý
jako kámen. Kdybych nebyla tak zvyklá číst myšlenky jiných lidí, možná bych si dokázala lépe
vyložit řeč jeho těla. Zvykla jsem si, že vím, co si lidé skutečněmyslí, bez ohledu na to, co
vypouštějí zúst. „Ericu, nechápu, o co ti jde,“ prohlásila jsem. „Vylož karty, ano? Je mi jasné, že
ode mě očekáváš určitou reakci, ale netuším, jaká to je.“ Eric se zatvářil udiveně. Skutečně. „Co
to do tebe vjelo?“ zeptal se nakonec azavrtěl hlavou. Překrásné světlé vlasy se mu zavlnily kolem
tváře. Od našeho milování vypadal zničeně. Líbil se mi víc než kdy jindy. „Co do mě vjelo?“ řekla
jsem aotočila se kněmu zboku.„Právě teď nic,“ odpověděla jsem rozvážně. „Ale před chvílí jsi to byl ty,“ pokračovala jsem súsměvem vnaději, že jsem přišla na správnou odpověď. „Proč nechceš
odejít zpráce?“ „A proč bych to měla chtít? Zčeho bych žila?“ zeptala jsem se neomaleně. Pak
jsem to konečně pochopila. „Pomilovali jsme se aty jsi mi řekl, že ti patřím. Snad si nemyslíš, že
bych kvůli tobě odešla zpráce astarala se ti odům? Že bych se celý den cpala sladkostmi avnoci
by ses zase ty krmil na mně?“ Ano, přesně tak to bylo. Ericův výraz mi to potvrdil. Nevěděla jsem,
jak se mám cítit. Ublíženě? Rozčileně? Ne, toho jsem si za dnešek užila ažaž. Ikdybych na to
měla celou noc, nedokázala bych se dopracovat k žádnému převažujícímu pocitu. „Ale já pracuju
ráda, Ericu,“ namítla jsem klidně. „Musím každý den vyjít zdomu astýkat se slidmi. Když se od
nich budu delší dobu držet dál, po návratu mezi ně mi bude vhlavě znít ohlušující křik jejich
myšlenek. Je pro mě snazší pohybovat se vjejich blízkosti a vnímat, co se jim honí hlavou, jako
zvukovou kulisu.“ Moje vysvětlení neznělo moc přesvědčivě. „Navíc se mi v baru líbí. Vím, že
roznášení alkoholu není bůhvíjak vznešené zaměstnání aže tím společnosti neposkytuju žádnou
velkou službu. Možná dokonce naopak. Ale jde mi to adocela mě to těší. Chceš mi říct… Co mi
vlastně chceš říct?“ Eric se zatvářil nejistě. V jeho obvykle sebejistém obličeji ten výraz vypadal
dost nečekaně. „Jiné ženy to po mně chtěly,“ řekl. „Chtěl jsem ti to prostě nabídnout, dřív než mě
o to sama požádáš.“ „Nejsem jako ostatní,“ namítla jsem. Vleže na posteli se jen obtížně dalo
pokrčit rameny, ale přesto jsem se oto pokusila. „Jsi moje,“ řekl Eric. Když si ale všiml mého
nakrabaceného čela, rychle se poopravil. „Jsi moje milenka. Ne Quinnova, ne Samova, ne
Billova.“ Nastala dlouhá odmlka. „Nebo ne?“ dodal. Muž, který se sám osvé vůli rozpovídal
ospolečném vztahu. Pokud ostatní servírky nelhaly, bylo to něco nevídaného aneslýchaného.
„Nevím, jestli za všechnu tu… pohodu, kterou stebou cítím, může naše pouto, nebo jestli by se
ten pocit dostavil přirozeně, ibez toho,“ odpověděla jsem adlouze uvažovala nad každým slovem.
„Nebýt našeho pouta, nejsem si jistá, jestli bych dnes stebou tak ochotně spala, protože jsem
zažila dost perný den. Nemůžu ti říct: ‚Och, Ericu, miluju tě, vezmi mě do náručí aodnes si mě
ssebou!‘ Nevím, co je skutečné aco ne, adokud to nezjistím, nemám vúmyslu radikálně měnit
svůj život.“ Ericovo obočí se svraštilo, což nepochybně znamenalo, že je rozzlobený. „Jsem
stebou šťastná?“ Položila jsem mu dlaň na tvář. „Ano, jsem. Myslím si, že milování stebou je ta
nejkrásnější věc na světě? Ano, myslím. Chci to udělat znovu? To se vsaď, ikdyž ne zrovna teď
hned, protože jsem ospalá. Ale brzy. Ačasto. Spím ještě sněkým jiným? Ne. Aani nebudu, pokud
nedojdu kzávěru, že krevní pouto je to jediné, co nás spojuje.“ Eric se na mě zadíval, jako kdyby
uvažoval nad několika různými odpověďmi. „Je ti líto Quinna?“ zeptal se nakonec. „Ano,“
odpověděla jsem, protože jsem se snažila být upřímná. „Ze začátku to vypadalo, že mezi námi
začíná vznikat cosi nadějného. Možná jsem udělala chybu, když jsem ho odehnala. Ještě nikdy
sem ale nespala se dvěma muži najednou anemíním stím začínat. Právě teď pro mě existuješ jen
ty.“ „Ty mě miluješ,“ prohlásil a kývl hlavou. „Mám tě ráda,“ odpověděla jsem opatrně. „Toužím po
tobě aje mi stebou dobře.“ „To není totéž,“ namítl Eric. „Máš pravdu. Slyšel jsi ale, že bych na
tebe někdy dotírala, abys mi řekl, co ke mně cítíš? Protože jsem si setsakramentsky jistá, že by
se mi tvoje odpověď nelíbila. Možná bys měl sám trochu zvolnit tempo.“ „Ty nechceš vědět, co
ktobě cítím?“ zeptal se Eric pochybovačně. „Nechce se mi věřit, že jsi člověk. Ženy vždyckytouží
vědět, co knim muž cítí.“ „A když jim to povíš, určitě je pak mrzí, že stím vůbec začaly.“ Eric zvedl
obočí. „Jenom pokud řeknu pravdu.“ „A tohle má umě navodit důvěrnou náladu?“ „Tobě vždycky
řeknu pravdu,“ poznamenal Eric vážně, bez sebemenší stopy po úsměvu. „Možná se ti nesvěřuju
se vším, co vím, ale všechno… je pravda.“ „Proč?“ „Naše krevní pouto funguje oběma směry,“
řekl. „Ochutnal jsem krev spousty žen. Měl jsem nad nimi téměř naprostou kontrolu. Žádná znich
se ale nenapila ode mě. Od té doby, co jsem to udělal naposledy, uplynulo už několik desetiletí,
možná století. Myslím, že naposledy to bylo vdobě, kdy jsem stvořil Pam.“ „Panuje tenhle zvyk
mezi všemi upíry?“ zeptala jsem se. Ráda bych se od něj něco dozvěděla, ale nevěděla jsem, jak
to navléct. Eric zaváhal a přikývl. „Ve většině případů. Někteří upíři touží po naprosté kontrole
nad člověkem… Chtějí si ho uvázat na provázek jako nějakého Renfielda.“ Poslední slovo
znechuceně utrousil. „To je postava zHraběteDrákuly,ne?“ „Správně, byl to jeho lidský služebník.
Ubohá bytost… Proč by vysoce postavený upír, jako byl Drákula, chtěl ksobě připoutat tak
narušeného člověka…“ Eric znechuceně zavrtěl hlavou. „Ale stává se to. Ti nejlepší znás
pohlížejí na upíry, kteří si vytvářejí jednoho služebníka za druhým, s nedůvěrou. Člověk, kterého
upír bezvýhradně ovládne, je prostě ztracená existence. A svému pánovi už nestojí ani za to, aby
zněj také udělal upíra. Nestojí vůbec za nic. Dříve či později musí zemřít.“ „Zemřít! Proč?“ „Pokud
upír opustí sluhu, kterého má ve své moci, nebo pokud zemře… sluhův život pak nemá žádnou cenu.“ „Proto ho musíte zabít,“ poznamenala jsem. „Jako psa nakaženého vzteklinou.“ „Správně,“
odpověděl Eric azaletěl pohledem stranou. „To se mi ale nestane. Avupíra mě nikdy neproměníš.“
Myslela jsem to smrtelně vážně. „Ne. Nikdy tě nepřinutím, abys mě poslouchala na slovo. Nikdy
tě ani neproměním, protože to nechceš.“ „Neuděláš to, i kdybych kvůli tomu musela umřít. To
bych prostě nesnesla.“ „Já vím. Ikdybych tě tím chtěl třeba zachránit.“ Bill mě neproměnil ani
krátce po našem setkání, kdy se můj život ocitl ve velkém ohrožení. Až doteď jsem si pořádně
neuvědomila, že to pro něj muselo být obrovské pokušení. Místo toho zachránil můj lidský život.
Bylo dost nevkusné myslet na jiného muže, když jsem zrovna sjedním ležela vposteli. „Zachránil
jsi mě před krevním poutem, které by mě svázalo sAndrem,“ poznamenala jsem. „Ale zaplatila
jsem za to.“ „Kdyby nezemřel, zaplatil bych také. Ikdyby mě stihl sebemírnější trest, nikdy by mi
nezapomněl, že jsem mu překazil jeho plán vyměnit si stebou krev anavždycky tě tak připoutat
ksobě, ke královně ake dvoru jako loajálního sluhu.“ „Tehdy vnoci se mi zdálo, že to vzal docela
klidně,“ poznamenala jsem. Eric totiž Andreho přesvědčil, že ho jako šéf pátého okrsku akrálovnin
věrný poddaný zastoupí avymění si se mnou krev sám. Tehdy jsem mu za to byla vděčná,
protože mě Andre děsil. Vůbec mu na mě nezáleželo abylo mu jedno, co se se mnou stane.
Vybavila jsem si, co jsem řekla Taře. Kdyby se mé krve tehdy napil Andre ,byla bych teď
volná.Přesto jsem dosud nezjistila, co si mám otom všem myslet. Nabízely se mi přinejmenším tři
možnosti. Dnešek mi přinesl řadu nových odhalení. Ale už by to mohlo skončit. „Andre by mi
nikdy nezapomněl, že jsem zpochybnil jeho rozhodnutí,“ pokračoval Eric. „Víš, jak zemřel,
Sookie?“ Jejda! „Velký kus dřeva mu probodl hrudník,“ odpověděla jsem a lehce polkla. Stejně
jako Eric jsem pokaždé neříkala celou pravdu. To dřevo ho neprobodlo jen tak. Zarazil je tam
Quinn. Eric si mě změřil dlouhým pohledem, který mi připadal jako celá věčnost. Samozřejmě
vycítil, že jsem nervózní. Čekala jsem, jestli to bude chtít nějak rozvádět. „Andre mi nechybí,“ řekl
nakonec. „Sophii-Anne ale lituju. Byla statečná.“ „To souhlasím,“ přitakala jsem spocitem úlevy. „A
vůbec, jak vycházíš snovými šéfy?“ „Zatím dobře. Jsou dost pokrokoví. To se mi líbí.“ Eric se
musel od konce října seznamovat se strukturou nové, daleko větší organizace, poznávat
charakter upírů, snimž pracoval, aučit se vycházet snovými šerify. Dokonce ipro něj to bylo velké
sousto. „Vsadila bych se, že ti upíři, kteří stebou zůstali onu noc, jsou teď nesmírně šťastní. Na
rozdíl od spousty jiných upírů vLouisianě totiž přežili.“ Eric se usmál od ucha kuchu. Kdybych už
předtím nespatřila jeho špičáky, vyděsil by mě. „Ano,“ přitakal shlubokým uspokojením. „Jejich
životy teď patří mně aoni to moc dobře vědí.“ Potom mě vzal kolem boků apřivinul si mě
kchladnému tělu. Byla jsem spokojená a připadala si přesycená. Líně jsem mu přejela po
světlých chloupcích na břiše. Vybavila jsem si Ericovu provokativní lednovou fotografii v
kalendáři Upírů z Lousiany.Ta druhá, kterou mi poslal, se mi ale líbila víc. Napadlo mě, jestli by mi
ji nemohl nechat zvětšit a udělat z ní plakát. Když jsem se ho na to zeptala, Eric se zasmál. „Měli
bychom vyrobit nějaký další kalendář,“ řekl. „Vydělali jsme na něm majlant. Když mi věnuješ svou
fotku ve stejné pozici, ten plakát ti nechám vytisknout.“ Na chvilku jsem se nad tím zamyslela.
„Nahá bych se nafotit nenechala,“ odpověděla jsem. Znělo to trochu lítostivě. „Takové fotky se
potom vždycky někde vynoří adají člověku pěkně zabrat.“ Eric se tiše, trochu ochraptěle zasmál.
„Nemohl bych ti dát ještě trochu zabrat já?“ zeptal se apak už následovaly jenom další příjemné
hrátky. Když jsme si je náležitě vychutnali, Eric se podíval na budík vedle postele. „Musím jít,“
zašeptal. „Já vím,“ odpověděla jsem. Víčka se mi už klížila. Zatímco se Eric začal oblékat na
cestu do Shreveportu, stáhla jsem zpostele přehoz azachumlala se – jak se sluší apatří – pod
přikrývku. Stěží jsem držela oči otevřené, ale pohled na Erica rázujícího po ložnici mi působil
potěšení. Když se ke mně sklonil apolíbil mě, objala jsem ho kolem krku. Vtu chvíli bych
přísahala, že by se nejradši vrátil do ke mně do postele. Měla jsem za to, že jsem to vyčetla zřeči
jeho těla i vášnivého šepotu. Sem tam jsem teď dokázala zachytit záblesk upířích myšlenek, což
mi nahánělo smrtelný strach. Kdyby upíři zjistili, že umím číst jejich myšlenky, okamžitě by mě
zabili, aniž by zjišťovali, že se to stává jen velice zřídka. „Chtěl bych tě znovu,“ prohlásil Eric.
Znělo to, jako kdyby tomu sám nemohl uvěřit. „Ale musím už jet.“ „Takže se brzy uvidíme?“ Byla
jsem natolik vzhůru, abych se cítila nejistě. „Ano,“ odpověděl. Oči se mu třpytily a kůže mu lehce
světélkovala. Dotkla jsem se jeho zápěstí, kde ještě před chvílí byla vidět ranka po mém
kousnutí. Eric se sklonil a políbil mě na krk, kde mě zase kousl on. Roztřásla jsem se po celém
těle. „Brzy" Potom odešel a zadní dveře se za ním tiše zavřely. S vypětím posledních sil, které mi
ještě zůstaly ve svalech, jsem vstala zpostele ave tmě došla do kuchyně, abych zavřela dveře na
západku. Všimla jsem si, že Amelia zaparkovala vedle mého auta. Musela se tedy někdy během doby, kdy jsem ležela vložnici s Ericem, vrátit domů. Zamířila jsem ke dřezu, abych se napila
vody. Ipotmě jsem se vkuchyni dokonale orientovala, takže jsem si nemusela rozsvítit. Teprve
když jsem se napila, uvědomila jsem si, jak jsem vyprahlá. Otočila jsem se achystala se znovu
uložit do postele, ale vtom jsem na kraji lesa spatřila jakýsi pohyb. Zůstala jsem jako přimrazená
asrdce se mi divoce rozbušilo. Mezi stromy se objevil Bill. Věděla jsem, že je to on, ikdyž jsem
mu dost dobře neviděla do obličeje. Stál na místě, hlavu zvednutou vzhůru. Došlo mi, že musel
sledovat odlétajícího Erica. Znamenalo to, že se už ze souboje sQuinnem zotavil. Čekala jsem,
že mě Billovo chování rozčílí, ale žádný vztek ve mně nevzkypěl. Ať už se mezi námi odehrálo
cokoliv, nedokázala jsem se zbavit pocitu, že Bill umě neslídil, ale hlídal mě. Navíc – což bylo z
praktického hlediska důležitější jsem mu vtom nemohla zabránit. Nedokázala jsem si představit,
že mu otevírám dveře a omlouvám se mu, že mám pánskou návštěvu. Navíc jsem vtu chvíli ani
trochu nelitovala, že jsem sEricem vlezla do postele. Cítila jsem se tak nasycená, jako kdyby náš
sex byla hostina na Den díkuvzdání. Eric sice nevypadal jako krocan, ale když jsem si ho vduchu
rozjařeně představila, jak leží na kuchyňském stole, obložený sladkými bramborami a sladkostmi,
neubránila jsem se úsměvu. A usmívala jsem se i o chvíli později, když jsem se vrátila do ložnice
a vklouzla pod přikrývku. Sotva jsem se pak hlavou dotkla polštáře, přemohl mě spánek.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář